Starožitnosti Uherskobrodska



Expozice je od 25. října 2002 celoročně přístupná veřejnosti v ateliéru muzea mimo pondělí a státní svátky: dopoledne 9.00 – 12.00 hod, odpoledne 12.45 – 16.45 hod.

Tematicky obsáhlá a podrobně členěná expozice přibližuje návštěvníkům a zejména zájemcům o regionální historii zaniklý způsob života měšťanských vrstev v Uherském Brodě i vesnický život v okolí města v období od 17. do 20. století. Expozice je členěna do dvou samostatných částí (historická a etnografická), které jsou provázány v jeden výstavní celek podávající tak zevrubný pohled na dřívější běžný život různých společenských vrstev na Moravském Slovácku.

Tato výstava navazuje na starší expozici nazvanou Jubilejní výstava – 100 let muzea v Uherském Brodě, která byla veřejnosti zpřístupněna mezi léty 1998 – 2001, a současně představuje zájemci výběr z nejzajímavějších sbírkových předmětů Muzea J. A. Komenského nashromážděných v jeho sbírkách za více jak sto let existence této instituce. Autory ideového návrhu i projektu celé expozice jsou Alexandra Zpurná a Jan Gazdík. Projekčně byla tato dlouhodobá výstava připravena v průběhu let 2001 – 2002.

historické sbírky

K jedněm z nejstarších předmětů instalovaných v této expozici patří ukázky z historických sbírek se vztahem k městu Uherský Brod, mezi nimiž vynikají zejména dřevěná vyřezávaná soška Černého Janka z radniční věže připomínající dobu obléhání města kuruckými vojsky v roce 1704 (viz pověst O Černém Jankovi), původní korouhev z uherskobrodské radnice z roku 1725 nebo zlomek železné kované mříže z roku 1737 se znakem města zdobený liliemi. K představě o nejstarším městě a životě v něm pak mohou posloužit jak vystavený model historického města (zachycující podobu Uherského Brodu mezi léty 1643 – 1660), tak obrazy místního malíře Josefa Kočici, na nichž je zachycen historický pohled na město nebo zaniklá městská architektura. Obraz o nejstarším životě města je dokreslen cechovním a obecním mobiliářem, z něhož jsou nejzajímavější cechovní truhlice uherskobrodských zedníků a kameníků z roku 1670 a městská železná truhlice z 18. století se složitým zámkovým mechanismem.

militaria

Jednu z nejrozmanitějších vystavovaných sbírkových skupin této expozice tvoří militaria. K nejstarším předmětům této skupiny, které pocházejí již z 18. století, patří orientální jatagany, sekerky a šavle, které byly společně s šermířskou kuklou a kordem z 19. století darovány do sbírek muzea uherskobrodským rodákem Aloisem Schweigerem z jeho cest po světě. Oblibu a vážnost lovectví a honů tohoto století podtrhuje i pozoruhodná řemeslná práce – stojan na pušky s ukázkou loveckých a sportovních zbraní z druhé poloviny 19. století. Z tohoto období pochází i zásobnice na střelivo, jak kožené na sekané olovo, tak i rohovinové na střelný prach. Do roku 1875 spadá vznik Střeleckého spolku, z jehož majetku se v muzejních sbírkách dochoval vystavovaný spolkový prapor a střelecký terč. Ruční palné zbraně poloviny 19. století jsou zastoupeny pistolemi s perkusními a křesadlovými zámky.

Jedním z posledních období, zahrnutým ve sbírce militarií, je doba panování císaře Františka Josefa I. (1848 – 1916) a jeho nástupce Karla I. (1916 – 1918). Tento časový úsek je prezentován ve výstavě chladnými zbraněmi – slavnostními šavlemi a kordy rakousko-uherských úředníků a důstojníků. K neméně zajímavým zde vystaveným předmětům patří i železný moždíř pocházející z daru městské rady, z něhož se o slavnostech Božího Těla vypalovaly salvy.

cínové předměty

Cínové předměty jsou ve výstavě většinou zastoupeny běžně užívanými nádobami získanými darem nebo koupí. Jsou to převážně předměty denní potřeby z 18. a 19. století používané ke stolování. Do období 18. století se řadí především ryté mísy, talíře, džbány, konvice a svícny, u nichž, pokud nejsou značeny, pouze silueta jejich vnějšího tvaru a povrchový dekor blíže charakterizují dobu, v níž vznikly. Časové období 19. století zastupují převážně různé drobné užitné předměty. Jejich provenience, Karlovy Vary, Jihlava, Slavkov, Praha, je na nich patrná ze značení výrobců. Menší část předmětů tvoří skupinu, u nichž nejsou určeny značky jejich výrobců nebo značení úplně chybí.

Z historického hlediska je nejcennější cínové nádobí získané ze zámečku Obora z pozůstalosti po JUDr. Václavu hraběti z Kounic, které patří dobou svého vzniku (1733) k nejstarším ve vystavované části sbírky. Svým uměleckým zpracováním patří k nejzajímavějším rovněž zde vystavená kropenka a konvice. Rozvoj industrializace v druhé polovině 19. století vedl v užívání cínového materiálu k jeho pozvolnému potlačení a nahrazení různými druhy levnějších slitin. Toto období je mezi těmito exponáty zastoupeno ukázkou historizujícího kalamáře se svícnem a konvicemi s dřevěnou montáží.

výrobky ze skla

Podobně jako cín jsou v expozici prezentovány také výrobky ze skla. Z celkového pohledu se jedná o předměty z 18. až 20. století. Mezi nejstarší patří číšky z mléčného skla, na kterých je provedena jak barevná emailová malba květin a postav, tak i zlatá malba siluetová. Další zajímavou ukázkou práce sklářů 18. století je i korbel s rostlinnou malbou a cínovou montáží.

19. století je zde prezentováno nejpočetnější skupinou. Nástup historizujícího romantismu 2. poloviny 19. století je zastoupen širokou škálou slavného zlatého rubínu, červeného skla taveného zlatem. Jsou to hlavně číšky a poháry opatřené malbou nebo vrstvené a probrušované. Náměty byly zpočátku církevního charakteru, ale se vzrůstající oblibou návštěv známých míst se začaly vyskytovat i pohledy na města a nejvýznamnější lázeňská letoviska. Jako upomínkové předměty se objevují i ryté křišťálové korbely s rostlinnou nebo loveckou tematikou doplněné na víku barevnou emailovou malbou. Konec 19. století se nese ve znamení barevných, pestře plasticky zdobených tvarů váz, spodních částí petrolejových lamp, dóz a konviček. Zajímavou kombinaci dvou materiálů zastupuje korbel, kde je zelené sklo vyfouknuto do předem připravené kovové konstrukce. Vystavovaný soubor historického skla je uzavřen výrobky první čtvrtiny 20. století, kdy se podařilo muzeu získat velkou část vývozní produkce sklárny Zahn & Göpfert z nedaleké Květné.

měšťanská domácnost

Měšťanský životní styl přelomu 19. a 20. století a život této společenské vrstvy v Uherském Brodě přibližuje výběr předmětů ze sbírek měšťanské domácnosti a instalace měšťanského přijímacího salonu ze stejného období.

Textilie jsou zastoupeny tylovým šálem, kašmírovým přehozem s třásněmi, mantilou z černého tylu a hedvábnou zástěrou. Z galanterních doplňků jsou zde rohovinové hřebeny do vlasů, spony na šaty, dlouhé kovové a skleněné jehlice do dámských klobouků, dámské brýle – tzv. lorňony. Mezi zajímavé předměty patří kolekce dámami vyráběných šperků z vlasů pocházející z první poloviny 19. století. Ze stejného období pochází také malý dámský lístkový památník.

Hojně jsou zastoupeny předměty používané při ručních pracích, ať už se jedná o samostatné kusy, jako např. slonovinové schránky na jehly nebo bohatě zdobenou kazetu na šití. Tyto šicí potřeby byly často využívány při vyšívání vzorníků, dámských kabelek – tzv. pompadurek, pouzder na cigára a dalších. Pomocným materiálem pro výšivku byl barevný korálek.

Psací potřeby jsou zastoupeny malým dámským kalamářem z porcelánu a mosaznými pečetidly. Lékařské nástroje měšťanské domácnosti 19. století demonstruje neúplná mechanická pomůcka na pouštění žilou v koženém pouzdře.

Ve výstavě instalovaný přijímací salon byl nedílnou součástí měšťanské domácnosti 19. století. Většinou se jednalo o nejprostornější místnost z celého bytu, která byla po většinu roku rodině uzavřena. Tento pokoj zpravidla otevíraly jen několikrát do roka různé společenské události v rodině, jako např. křtiny, svatby nebo přijímání výjimečných hostů. Pro dámskou část rodiny 19. století bylo takové posezení jedním z mála způsobů zábavy, při které se odbývaly i ruční práce na výbavách dcer.

Salon se většinou vybavoval pohodlným čalouněným nábytkem, který byl v době neužívání přikryt ochrannými potahy. Celé místnosti dominovala velká prosklená skříň se zrcadly, tzv. skleník, ve kterém byly podle společenského postavení rodiny vystaveny nejlepší kusy ze skla, porcelánu nebo stříbra. U stolu nechyběla pohovka s opěradly, tzv. sofa, a křeslo. Při stěnách bylo zpravidla rozmístěno několik židlí. Nad malým stolkem se sloupkovými hodinami visely portréty předků, na které si měšťanská společnost velmi potrpěla. Centrální osvětlení místnosti zajišťoval kovový, bohatě zdobený stahovací lustr na svíčky, u dražších provedení s ručně malovanou keramickou montáží. S rozšířením elektřiny na konci 19. století dochází k odstranění všech petrolejových lamp a svíčky v lustru jsou nahrazeny žárovkami.

Ve výbavě měšťanského přijímacího salonu nesměl chybět ani hudební nástroj, nejčastěji klavír, na kterém se paní domu při společenských večerech nechávala slyšet. Jako senzační reprodukční novinka se na konci 19. století objevuje Edisonův fonograf, který je na počátku 20. století nahrazen gramofonem v bohatě zdobených skříních s velkými zvukovými troubami.

uherskobrodské cechy

Práci a obživu středních měšťanských vrstev přibližuje rozsáhlý komplex vystavovaných předmětů vztahujících se k uherskobrodským cechům, živnostenským společenstvům, městskému řemeslu a obchodu. Zde jsou zastoupeny převážně ukázky výrobků a polotovarů menších řemeslnických živnostníků a výběr z vývěsních reklamních štítů uherskobrodských řemeslníků a obchodníků. Z řemesel jsou zde představovány především: barvířství, voskařství, zámečnictví houslařství, hodinářství a kamnářství.

technicky zajímavé předměty

Celá historická část expozice je doplněna ukázkami technicky zajímavých předmětů (hudební přístroje jako polyfon, chordefon, psací stroje nezvyklé konstrukce, první uherskobrodský promítací přístroj, zeměměřičský teodolit atd.) a ukázkami šlechtického nábytkového mobiliáře z 18. a 19. století získanými převážně z majetkové pozůstalosti po hraběcí rodině Kouniců, včetně vystavovaných obrazů barokního holandského malíře Hamiltona a obrazů J. Klíra, přítele a osobního portrétisty této rodiny.

etnografické sbírky muzea

Další neméně obsáhlou součást expozice tvoří výběr vystavovaných předmětů z etnografických sbírek muzea. Tato část přibližuje návštěvníkům nejen dnes již zapomenutý způsob života vesnického obyvatelstva na Moravském Slovácku, ale také sváteční i běžnou činnost spojenou s někdejší zábavou, zemědělskou a řemeslnou prací na vesnici. Někdejší obživu vesnického obyvatelstva na Uherskobrodsku přibližuje instalovaná hrnčířská dílna včetně hrnčířského kruhu s ukázkami keramických výrobků a jejich polotovarů. Zemědělské polní a řemeslné práce přibližují ukázky rozmanitých pracovních nástrojů a nářadí používaných na vesnici při práci na poli a v řemeslnických dílnách (hrábě, vidle, cepy, strouhací stolice, máselnice atd.). Vedle těchto předmětů je zde představen i výběr z kolekce historických krojových kompletů včetně jejich součástek (mužský kroj z Vlčnova, ženský smuteční kroj z Nivnice, kroj svatebního páru ze Strání a dětské oděvy), krojové šátky, koutní a úvodní plachty, obuv a opasky k lidovým krojům. Každodenní běžný život na vesnici přibližuje kompletní mobiliář instalované vesnické jizby z přelomu 19. a 20. století. Lidové umění je prezentováno především obrazy s lidovou tematikou, malovanými obrázky na skle, lidovou plastikou a dřevořezbou a v neposlední řadě také ukázkami podomácku vyrobených hudebních nástrojů.

textová pozvánka
stažení textu ZDE (doc)

doprovodné programy pro školy:
Kroj na Uherskobrodsku
Archeologie pro děti
Středověké město

ČT 2008 - Folorika 24.5.2008: Návštěva expozice "Starožitnosti Uherskobrodska" s Jaroslavem Prílučíkem (1914 - 2008). Provází ředitel muzea, PhDr. Pavel Poleka, CSc. - Návštěva muzea v Uh. Brodě se nalézá na stopáži pořadu od 1:40 do 6:48 (Starožitnosti Uherskobrodska jen na stopáži 1:40 - 4:24).